Vzhledem k tomu, že z rozhodnutí vedení Galerie hlavního města Prahy již mnoho dní neobýváme ona místa, která nám umožňovala nabídnout Vám kávu či nějaký milý destilát, musíte se o konzumaci nad těmito kavárenskými stránkami postarat sami.
    Od 1. Května 2000 totiž přestala reálně existovat Týnská literární kavárna v podobě, jakou jsme ji znali.
    Poslyšte tedy příběh Týnské literární kavárny (dále jen TLK), jejích trampot a lapálií. Dveře kavárny a knihkupectví se poprvé otevřely 5. května 1998, a to společně s ostatními dveřmi nově opraveného domu U Zlatého prstenu. Za těmito dveřmi sídlí Galerie hlavního města Prahy (dále jen GMHP), která, jak se později ukázalo nebo už víte, byla oním kladivem, jenž nás všechny řádně vyBouchalo.
    V prvních dnech existence jevila se TLK sterilním a úchylným prostorem, na jehož půdě působilo jakési naší počínání rozpačitě až komicky. Principem valící se sněhové koule se však brzy zaplnila a opar věčného klábosení a degustace zakryl téměř vše, co by mohlo znervózňovat.
    Díky poměrně veliké oblibě, která kavárně přinesla neskromné zdroje lidí a počinů, díky skromnému leč stálému zdroji financí rozpohyboval se časem mechanismus soběstačné kulturní mašiny. Zkrátka nebylo skoro dne, kdy by se cosi nedělo. Jenom těch literárních večírků (cestopisných promítání, různých humanitárních počinů, koncertů od jazzu přes sbory až k cimbálu, výstav fotografií, kreseb a různých objektů).
    Výše zmíněný kavárenský opar však nedal spáti řediteli GHMP. "Dovolte abych Vás představil, pan Jaroslav Fatka". Po dlouhotrvajícím útlaku nám pan ředitel uštědřil výpověď. Ačkoli otevřený dopis pana Eugena Brikciuse primátorovi hl. města Janu Kaslovi za naše setrvání podpořilo svým podpisem přes 2500 lidí, neodařilo se, bohužel, ani nám ani nikomu jinému přesvědčit pana ředitele a zabránit tak našemu odchodu. O jeho dramatičnosti a průběhu se můžete dočíst tady.
    Na těchto stránkách bychom Vás chtěli mimo jiné informovat o dalším dění, které, jak pevně doufáme vyústí v otevření nové KAVÁRNY.