ackoli jsem si vedom, ze nektera temata ve svych dopisech do vlasti do umoru opakuji a tak se zvrhavaji ve vizitku zavanejici rusivym nevkusem, nenechavam si tvrdohlave svou dalsi prilezitost ujit. Berte to, prosim, jako dopis do diaspory v nemz vas zdravim, tesim se na vas a popisuji Vam kratce jednu z ilustrujicich prihod, ktera vypovida o tom, jak se take nekdy mam.

Tedy, mam se tu na jihu Francie stale stejne, rozjimave a studijne, nenudim se. Obcasnym shledanim s prateli se nevyhybam. Minule pondeli odpoledne mi ovsem nabourala muj zabehly denni rad zajimava udalost. Zucastnil jsem se nejvetsi kazdorocni degustace vin - kazda ze sto ctyriceti jihofrancouzskych vinnych oblasti prezentovala v prumeru tak pet sest rozdilnych lahvi sveho nejlepsiho vina. Vstup dvacet franku, degustacni sklenice nabidnuta... Dovedete si mozna predstavit jak jsem kolem sedme vcerni hodiny vypadal. Ovsem je treba rict, ze jsem mezi desitkami vinnych znalcu nemohl chodit jenom ja. Jak se to tak stane ceskym odbornikum, ze se behem decetni degustace zmazou jako cunata?

Jak jsem do te mistnosti velke jako tri stodoly kratce po poledni vesel hned jsem si pomyslel, pri pohledu na ty nekoncici rady stolu obtezkane roztodivnymi radami otevrenych lahvi, ze jsem neprisel dostatecne pripraven, a ze me ceka tezky den. Abych se trochu vzpamatval a dozvedel se co a jak, veru to byla prvni degustace v mem zivote a to rovnou jak se slusi a patri, stoupnul jsem si nenapadne do rohu a delal jako ze studuji ten desetikilovy katalog vin, v nemz na kazde strane byla pod uvedenou znackou vina ponechana bila strana na me znale komentare. Ubohe tiskarske zavody netusili, ze ho meli vydat ve dvou vydanich - pro mistni a v kapesnim vydani pro cizince. Na ty velike bile stranky jsem totiz zapisoval pak cely den velkym zdobnym pismem jenom : "VYBORNE!" a konec, nebo "POVZNASEJICI" a hotovo, pozdeji popripade jeste "NO FAKT DOBRY!!!" a cim vic se vecer priblizoval, tim skvostnejsi jednoslovne komentare me napadaly. Bohuzel mi dnes neni uplne jasne, co ze mi to vlastne chutnalo.

Ale vratme se zpatky na zacatek. Stal jsem tam v tom rohu, snazil se vypadat ve svem usmudlanem saku a zaplatovanych kalhotach, vedle elegantnich francouzu vychutnavajicich kolem stolu se znaleckym pokyvovanim nebo odmitave zdvizenym obocim svoji sklenku, co mozna nejdustojneji a koukal se hbite priucit jak se mam tvarit a jak spravne vyplivnout ochutnane vino do pripravenych trychtyru. Za nedlouho jsem si to priblizne osvojil, prece jen ne nadarmo jsem uz nejaky ten divadelni kus pod vedenim Stastnyho absolvoval, a vydal se konecne okouzlovat nesmele pestitele svymi presne mirenymi soudy. Znamena to tolik, ze jsem pristoupil k jednomu ze stolu, mirne se naklonil s podmracenym prisnym vyrazem pres lahve na druhou stranu stolu a nechal si nekolika vetami vysvetlit zakladni charakteristiku prezentovaneho vina. Na to jsem znovu pokyvl uznale hlavou, ackoli jsem, samozrejme, nerozumel ani slovo, a polozil doplnujici otazku - moje oblibena byla ta, kterou jsem pred tim zaslechl u vedlejsiho stolu: "Pardon, preslechl jsem, kolik ze procent odrudy Syrah obsahuje vase vino?". Takovou otazkou se nedalo prirozene nic zkazit, protoze Syrah je zakladni odruda obsazena v naproste vetsine jihofrancouzskych vin. Kdyz ji ma vino pod padesat procent je povazovane za spise lehke, nad padesat pak spise za tezke. Bylo-li mi tedy odpovezeno, ze sedesat procent, pronesl jsem nonsalantne v odpoved: "Aha, takze je to vino, rekneme, spise tezke, ze ano?" A tim jsem si vice mene kazdeho vinare ziskal, protoze videl, ze nemluvi s uplnym tupcem, ktery se tam prisel z jeho vzacnych vzorku bohapuste ozirat. Dokonce me obcas pochvalili - tak mlady a uz se vyzna! Samozrejme panove, ne nadarmo jsem prosel fernetovym vycvikem v jedne prazske kavarne.

Ochutnaval jsem vina nejdrazsi, takze ted mam v hlave slusny obraz toho, co to znamena dobre vino, ovocne, aromaticke, vyzrale nebo mlade. Kamen urazu ovsem spocival v tom, ze jsem pochopitelne z litosti nad takovym plytvanim casto podvadel a vyplivoval jen pulku z degustovaneho dousku. Secteno a podtrzeno, vam jen reknu, ze ten den jsem ochutnal vin asi ctyricet, a to jedno i nekolikrat. At zije Francie! Na ceste k autobusu jsem si pekne od plic zarecitoval s panem Nerudou Romanci o Karlu Ctvrtem, takze me venkovani z predmesti meli za utecence z jedne z mestskych psychiatrickych leceben, ale s usmevem jsem jejich nechapave pohledy prechazel a odjel snit jako kral o vinicich svych poddanych na kralovske vysostne loze do ulice rue Saint Guilhem.

Mejte se hezky, doufam, ze se brzo uvidime!