Ötztalské Alpy, sobota 13. ledna. Sněhovou plání pod Wildspitze sjíždí tři lyžaři. Je krásný slunečný den, sníh tak akorát, pohoda. Po pár stech metrech se vždycky zastaví. A najednou zůstávají jenom dva. Okamžitě běží k místu, kde končí stopy. Trhlina! V mžiku je udělaný štand a už jeden slaňuje na celou čtyřicítku. Lano je krátké. Dobrých deset metrů níže leží nehybné tělo. Kamarádi volají vrtulník, přilétá za pár minut. Všechno marné, smrt nastala okamžitě. Filkovi už nikdo nepomůže...



Lezení ve vysokých stěnách, neboli "big wall climbing" je fajn odvaz

Lezení ve vysokých stěnách, neboli "big wall climbing" je fajn odvaz


Lezení ve vysokých stěnách, neboli "big wall climbing" je fajn odvaz, ale vzhledem k tomu, že se provozuje na samejch studenejch místech - od jihoamerické Patagonie po pákistánský Karakorum, člověk potom docela vytuhne. "Takhle si zabigvólovat někde v teploučku," říkali jsme si při expedici na Cerro Paine začátkem letošní zimy. Takže vzhůru do Afriky, padla volba. Z hlediska lezení je tenhle bubákovskej kontinent zemí panenskou. Byla to náhoda či osud, kliknul jsem na Internetu na ikonku "lezeni v severnim Mosambiku" a pak už se začaly dít věci veliké. Ukázalo se, že kdesi v severním Mosambiku se prsí nádherné žulové monolity, tak pět set, osm set metrů vysokých. Kromě dvou Jihoafričanů, který tuto oblast lezecky objevili, zde nikdy nikdo nelezl. Tedy jako po skále. Možnost prvovýstupu prakticky stoprocentně zaručena. Copak jsme mohli takové vyzvě odolat. Zbalili jsme si s Davidem Stastnych svejch pár švestek plus dalších půl metráku horolezeckých krámů a odlétli do Johannesburgu. Tak začala "velká africká mise", která skončila po dvou mesících, po sedmi tisících kilometrech a po mnoha zažitcích. S těmi bych vás rád postupně seznámil. Jako motivace i info pro příští dobyvatele... Ahoj Filek


Zaparkovali jsme naši Toyotu u místního kostelíka a začali vykládat matroš. Malema 3 se tyčí přímo nad vesničkou. Její obyvatelé se srotili okolo těch bílých výstředníků a se zaujetím pozorovali každou novou věc, kterou jsme z kufru vyndavali. Jediné co nemohli pochopit, cože jsme to vlastně přijeli dělat. Nicméně za flašku whisky nás ubezpečili, že autu se nic nestane.


Alard s Markem, dva Jihoafričani, kteří zde byli před třemi měsíci, vylezli na východní stěnu Malemy 3. Svoji cestu nazvali lapidárně "African Light". Z pod nástupu právě sledujeme co tím jako mysleli. Ten chlapík v červeném tričku je Mike Mason, jihoafrický lezec který v Johannesburgu rozšířil naší komorní expedici na tři. Jak známo: ve třech se to lépe táhne.


Prvních pár délek je taková poklopená plotna, lezení tak do sedmičky. Člověk se musí na tu placku nalepit, nedýchat a věřit, že se to nesmekne.


Dejvis Šťastnejch brodí proti proudu. Jde o jeden z mála přelezu legendární cesty Saurcerry v jihoafrické oblasti Waterval Boven. Je ohodnocena stupněm 25 R. Číslo znamená, že je to tak za 8/8+, písmenko, že je to nejištěná vražda. Na třiceti metrech není ani jeden nýt nebo skoba.


Třetí největší sladkovodní plocha v Africe. Jezero je jedním z mnoha, které jsou založeny na Velkém africkém zlomu, který se táhne od severního Mosambiku až do Rudého moře. Na rozdíl od Viktoriina jezera má krásnou průzračnou vodu.


Všichni akvaristi ví, že jezero Malawi je největším přírodním akvárkem na světě. V jeho vodách žije přes 700 různých druhů ryb. Místní rybáři se nad pestrobarevností rybek příliš nerozplývají. Prostě vytáhnou, osmaží a zbaští. Tihle byli výborní chlapíci. Celou dobu lovu si zpívali nějakou malawskou lidovku a vykouřili přitom asi deset jointu.


Jeden z mnoha zrezivělých patníků podél cesty v severním Mosambiku. Památka na patnáct let trvající občanskou válku. Kromě tohohle krámu jsou v zemi desetitisíce nášlapných min. S těma už taková junda není.Po jarních povodních totiž nikdo neví kde přesně jsou. Tedy: nechodit kudy nechodí místní.


Čekání na Godota? Ne, na paní, která někam šla pro vodu, abychom se mohli opláchnout. Po dvěstěkilometrové štrece prašnou cestou jsme byli pokrytý souvislou vrstvou drobounkého prášku. Cuamba je první městečko na východ od hranic s Malawi. Podařilo se nám tady i rozpustit knedlik v krku. Místní pivo Manica je mimochodem dost dobrý.

Filip Šilhan, prosinec 2000