Závodu TALL SHIPS 2000 přes Atlantik se účastnilo mnoho lodí různých kategorií a národností. Od velkých školních plnoplachetníků s 200-300 člennou posádkou, přes stoleté menší bárky až po modernější lodě, ke kterým patřila i naše HÉBÉ III, jež patří kapitánovi Jardovi.

Celý závod měl více etap, já jsem se účastnil částí ze španělského Cadizu na Bermudy a dále z Bermud do Charlestonu v Jižní Karolíně.

Jen co se nám podařilo vytrhnout ze spárů černého srdce španělského vína, přišlo 23 dní plavby tímto směrem.

V posádce bylo 6 chlapů, kteří měli za stálé přítomnosti širého moře možnost probrat mnoho věcí. Někdy jsme se bavili i o ženách.

Při občasných návštěvách živých tvorů jsme si nadělali nové přátele.

Poslední kus hlíny poblíž Afrických břehů byl ostrov Madeira, kde měli někteří členové posádky poslední možnost zachytit toužený signál pro jejich kapesní kamarády.

Potom jsme chytili stálé východní větry, se kterými jsme strávili příští téměř 3 týdny v úzkém kontaktu. Pomohly nám roztrhat hlavní plachtu a spinakr (balónová plachta).

V těchto zeměpisných šířkách je často výhodou to, že lze předem vidět realitu v podobě bouřky, do které se řítíte. Neuniknete jí, ale můžete se na ní trochu připravit.

Myslím, že jsme na toho savce byli pomalí, než aby si s námi vydržel hrát déle.

Snažili jsme si trochu zdomácnit ten malý prostor uvnitř, který byl zároveň kuchyní, ložnicí, obývákem, kulturní místností, navigačním a komunikačním dispečinkem, skladem, kavárnou, šatnou, diskusním klubem, jídelnou, servisní dílnou, soudním sálem.

Noci byly skutečně neskutečně magické.

Přetržené lano na stěžni se musí opravovat i za jízdy ve vlnách, o které není nikdy nouze.

Na Bermudách jsme pobyli asi 10 dní a poté se vydali na závod směrem k Americe, plavba trvala asi 5 dní.

Odpověď na případné otázky, co že je to ten Bermudský trojúhelník, ve kterém se opravdu lze ztratit i s celou lodí:

Z celkem 5 etap vyhrála ve čtyřech HÉBÉ III pro Českou Republiku 1.místo a v etapě Halifax-Amsterdam skončila na 4.místě.

Ve Spojených Státech Amerických jsem ještě asi měsíc pocestoval s kamarády Petrem a Michalem vozem Alexandra.

Potkali jsme posledního žijícího bizona.

Návštěva USA mne utvrdila v mé touze směřovat své příští kroky spíše východním směrem.

Nakonec se opět ukázalo, že kůň je lepší než žena.

Dík za trpělivost a ať se Vám zdá něco hezkýho, Petr.

Kdybyste se chtěli třeba zeptat, jak to bylo s kurdějema nebo něco jiného, napište mi.

Petr Pasler, listopad 2000