Hospody a hospůdky

MF DNES, 24.2.1999

Eugen Brikcius

Do mladé literární kavárny zvané Týnská směřují všechny pražské cesty. Ta nejvyšlapanější vede stejnojmennou uličkou ze Staroměstského náměstí. Jde se totiž kolem památné zdi chrámu Panny Marie před Týnem, jejíchž šmouh využil Vladimír Boudník ke svému prvnímu explozionalistickému vystoupení a za níž odpočívá dánský astronom Tycho de Brahe. Identitu druhého “explozionalisty” nedokazují jen siluety vybuchlých komet, nýbrž i zlatá protéza nalezená mezi jeho ostatky, právě ta, jež mu nahrazovala špičku nosu, o niž přišel v souboji. Ještě před vstupem do kavárny se mocně potvrdí oprávněnost místního názvosloví. Týn je vlastně ohradou, jíž je obklopen Ungelt čili celnice. Etymolog by vysvětlil, že slovanský “týn” pochází spolu s německým “Zaun” z germánského “túna”, kterýžto výraz je zase z keltského “dúnum” označujícího hradiště. Zatímco chrám Panny Marie – nezaměňovat z Týnem – slouží jako místo rozhřešení, úlohu zmíněné ohrady převzal dům U zlatého prstenu. Dnes se v něm nachází kavárna, jež slouží jako místo oblažení. Do “Zlatého prstenu” lze vstoupit třemi branami. Zvolí-li příchozí vstup hlavním vchodem, riskuje, že neodolá pokušení v podobě Galerie hl.m. Prahy, jež uvnitř domu “stojí v cestě”. Teprve po tříposchoďové prohlídce moderní sbírky postoupí host dál na dvůr, kde jsou v teplých měsících rozestavěny stolky a židličky, a odtud konečně do celoročně otevřených pohostinských interiérů. Únorový návštěvník však nepřeslechne tóny písní z Schubertova cyklu Zimní cesta zaznívající z blízké hudební prodejny a zachovaný gotický portál moudře mine, aby do podniku v zadním traktu téhož domu zahnul z pokračující Týnské buď rovnou – s kovovým kruhem na vratech se zachází jako s klasickou klikou – nebo přes vedlejší knihkupectví. Vnitřek literární kavárny tvoří tři vzájemně propojené klenuté prostory. Od bývalé maštale, dnes klubového salonu, jsou odděleny zimní zahradou vedoucí na zmíněný sezónní dvůr. V první místnosti se nekouří, ve třetí je bar a v maštali dobový nápis ze štětce historického zednického mistra či jeho podavače. Pořádají se zde umělecké večery, v pondělí literární a v sobotu hudební, jež jsou zhusta zaměřeny etnicky. Žíznivý příchozí si poručí čepovaný Budvar, jenž překoná veškeré očekávání. Jako jedni z mála v Praze zde totiž tlačí pivo vzduchem, a nikoli bublinami. Osoby s odporem k pivu si mohou vybrat s mnoha indických, čínských a japonských sypaných čajů či z dvaceti druhů kávy. Doporučuji lahodné expreso s mlékem (19 korun) a na zapití Skalní vodu z 3000 let starého podzemního jezera. Vína jsou většinou ze Šatova. Do sklenic jsou rozlévány müller, vavřinec a frankovka (2 dcl 21 korun). Sedmičku dražšího modrého portugalu jinak výsostně pozorný personál zásadně nerozlévá. Společnost je tady vůbec rozmanitá. Ve všední den se už po osmé hodině setkávají ranní ptáčata s vytrvalostními flamendry. Ovšem ani na “pozdě přicházející” nečekají kosti. Podnik proslul celodenním výběrem výtečného pečiva. Udivuje třeba repertoár croissantů: od čokoládových přes šunkové po špenátové, dále jsou na krámě škvarkové placky (9 korun), koblihy (9 korun) a preclíky (5 korun). Záviny jsou jablečné (14 korun) i višňové (16 korun). K dispozici jsou rovněž knihy, časopisy a noviny. Ty poslední zatím bez tradičních závěsných držáků. Když pravý týnský host dočte, poručí si jeden z četných koktejlů. Od Bondova oblíbeného nápoje vodka – martini, samozřejmě třepaného, nikoli míchaného, přes několikaposchoďové limonády až po koktejly, které barman nejprve patrově uspořádá a teprve před podáváním hostu buď zapálí, nebo zamíchá. Když gastronomický znalec Viktor Šlajchrt ochutnal Hořící koktejl (odshora absint, Grand Marnier, Bailey’s, Kahlua), upozornil na aromatický vývoj druhé složky věčnými slovy: “Ten likér chutná výrazně po pomerančích, ale když se spojí s kávou, rozpoznáme v něm lehký podtón mandlí”. Přesto není pobyt v Týnské zcela jako štěstí u Aristotela, tedy stav, jenž naplňuje každé přání. Dosud jsem chválil, na závěr přichází varování. Běda tomu, kdo si místo 19 skvostných druhů kávy poručí dvacátou – tureckou. Nešťastník dopadne jako profesor Masaryk ve slavné Haškově jednoaktovce Šálek černé kávy. Kvapně odchází s následující stížností na rtech:

V čínském šálku černé kávy z východu lux skvít se zdál že jen lógr byl tu pravý to bych věru přísahal.

“Týnská literární kavárna”

Týnská 6-8, Praha 1

Otevřeno pondělí – pátek 8-23 hodin, sobota a neděle 10-23 hodin

Budvar 10^o 19 Kč ****

Budvar 12^o 22 Kč ****

Kvalita obsluhy *****

Celkový dojem ****